Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)Deutsch (DE-CH-AT)Russian (CIS)Español(Spanish Formal International)
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner


Plovoucí rákosové ostrovy Uruů (Peru) PDF Tisk Email
Text a foto: Petr Nazarov   
Úterý, 24 Duben 2012 12:59

Plovoucí ostrovy kmene Uros

Jako výchozí bod k návštěvě plovoucích rákosových ostrovů slouží město Puno ležící na peruánské straně jezera Titicaca. Najdete tu nespočet cestovních kanceláří nabízejících jak španělsky, tak anglicky mluvící průvodce na poznávací výlety nejen po jezeře, ale i okolí města. Z přístavu se za necelou hodinu plavby lodí dostanete do rákosem hojně porostlých míst, kde se před vámi otevře jakási kruhová vodní plocha, kolem jejíhož obvodu jsou rozesety jednotlivé ostrovy jeden vedle druhého.

Od průvodce se mimo jiné dozvíte, že obyvatelé rákosových ostrovů, kmen Uruů, se uchýlili kdysi mezi rákosí, aby se schovali před přicházejícími nepřáteli. Uruové sami sebe nazývají „Lidé černé krve“. Postupem času zjistili, že je rákos udrží nad hladinou a začali vytvářet z tohoto rákosu zvaného totora své ostrovy. Ostrůvky mají tloušťku asi dva metry, z čehož jeden metr je potopen pod hladinou a jeden metr ční nad hladinou.

Plocha takového ostrova se zdá celkem stabilní, ale při procházení většího počtu lidí se ostrov začíná pohupovat. Jednotlivé ostrůvky nejsou veliké a největší z nich je asi o rozměru dvacet na deset metrů. To je dáno také tím, že v minulosti docházelo i na těchto ostrovech k povětšinou rodinným rozepřím a řešením sporu bylo, že znesvářené skupiny vzaly lopaty nebo rýče a rozdělily ostrov na dva díly s tím, že se jedna skupina odplavila o něco dále po jezeře. Lidé zde uzavírali často svazky i mezi příbuzenstvem a v rodinách. Díky tomu je zde vidět několik tváří tímto poznamenaným.

Rákos je možné po oloupání zelené slupky i jíst. Chutná asi jako pórek s kedlubnem dohromady. Místní si z rákosu vyrábějí dokonce i svoji kořalku. Na ostrůvkách jsou vidět místa, kde si obyvatelé uměle na rákosu zbudovali miniaturní zahrádky, na nichž pěstují brambory. Tu a tam jsou k vidění malé svépomocí zhotovené klece, v nichž se povaluje několik králíků. Hlavním zdrojem obživy jsou ovšem ryby.

Hloubka vody v jezeře v místech, kde se nalézají rákosové ostrovy, je kolem patnácti metrů. Díky tomu, že rákos zespodu zahnívá a postupně by došlo k potopení celého objektu, je nutné každé dva měsíce usušený rákos přidávat na povrch. Obydlí jsou postavena taktéž z rákosu a při této příležitosti se jen nadzvedne každý takový „domek“, pod nějž se nový rákos vloží.

Nabízí se tady možnost svést se na z rákosu zhotoveném člunu a většina turistů to za malý poplatek s nadšením vítá. V současnosti žije na plovoucích ostrovech jen kolem dvě stě lidí a dnes už se jedná spíše o komerční záležitost. V současné době, díky velkému přílivu návštěvníků, peruánská vláda sponzoruje toto kulturní dědictví a pomáhá rozvíjet toto turisticky populární místo. Proto zde také můžete zahlédnou i několik solárních panelů rozmístněných na několika rákosových příbytcích. Po nahlédnutí do jednoho z nich jsme šokováni nejen naprostým chaosem uvnitř, ale i zapnutou televizí, jež přijímá přes anténu signál z nepříliš vzdálené pevniny. Rozhodně však návštěva plovoucích ostrovů stojí za to, protože nikde na světě nic podobného neuvidíte.