Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)Deutsch (DE-CH-AT)Russian (CIS)Español(Spanish Formal International)
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner


Maui PDF Tisk Email
Text a foto: Petr Nazarov   
Neděle, 22 Duben 2012 13:12

Na Maui se vydávám se svojí novozélandskou kamarádkou Shelley, která si přijíždí na dva týdny na Havaj oddechnout. Odjíždíme lodí  z  ostrova Molokai do přístavu Lahaina. Do pravého poledne je ještě daleko a tak se vydáváme na cestu z Lahainy nejprve po severozápadní straně ostrova Maui. Zpočátku míjíme desítky hotelů, než se krajina začne měnit. Přijíždíme do vesnice Kahakuloa, která je dnes výjimečná hlavně tím, že zde žijí jen Havajci. Osada se nachází v malém údolí. Na úpatí kopce je zbudována dřevěná bouda, která slouží pro občerstvení. Jsme po událostech posledních dvou dní trochu unaveni a chceme si dopřát kvalitní odpočinek. Nacházíme luxusní hotelový komplex, kde ale noc pro dva vychází neuvěřitelně levně. Je tady bazén a vyhřívaná vířivka, navíc se náš apartmán skládá ze dvou ložnic a obývacího pokoje, což vítáme s nadšením. Poté, co objedeme severní cíp ostrova se všemi jeho turistickými atrakcemi, se chceme podívat nahoru na vyhaslou sopku Haleakala, která je zároveň i nejvyšším bodem ostrova přesahujícím hranici tří tisíc metrů. Se svými dvanácti kilometry na délku a čtyřmi kilometry na šířku je Haleakala považována za největší odpočívající kráter na světě. Kráter vypadá jako měsíční krajina, kde se dá hodiny chodit po několika různých stezkách. Vydáváme se na jih s tím, že tímto směrem dojedeme až k na východní straně položenému městečku s kouzelným názvem Hana. V půjčovně aut nás upozorňovali, že silnice na jižní straně není v dobrém stavu a že nám tuto trasu nedoporučují. Je to na naše vlastní riziko. Připlatili jsme si proto i pojištění na defekty, čímž nám cena za půjčení vzrostla skoro dvojnásobně. Cesta místy opravdu vypadá hrozně a asi třicet kilometrů střídám rychlostní stupeň dva s trojkou. Shelley nechce řídit, z Nového Zélandu je zvyklá na řízení na druhé straně vozovky a má obavu z nehody. Pamatuji se, kdy jsem právě já málem způsobil na Novém Zélandu nepěknou nehodu při odbočení do opačné strany silnice. Volby pomalejší jižní trasy nakonec vůbec nelitujeme, jelikož se nám nabízí úžasné nekonečné výhledy. Velmi jasně vidíme neobydlený ostrůvek Molokini ve tvaru podkovy, který se nachází mezi Maui a Kahoolawe. Molokini je jeden z havajských potápěčských rájů, kde se dá pozorovat množství rozmanitých ryb. Z několika míst je vidět ostrov Hawaii čili Velký ostrov a jeho nejvyšší bod Mauna Kea. Po cestě navíc jen zřídka potkáváme protijedoucí auta a celá tato krajina působí idylickým dojmem. Uprostřed ničeho se před námi zjevuje starodávný obchůdek Kaupo Store, kde se prodává nejen občerstvení, ale k prodeji se tu nabízí i některé starožitnosti. Odtud už je to jen pár kilometrů k hojně navštěvovanému místu Seven pools, tedy sedmi malým kaskádovitým jezírkům vytvořeným říčkou vlévající se do moře. Na toto místo mě nasměroval můj kamarád Jirka, který na tomto ostrově strávil mnoho let. Ještě před několika lety to bývalo jeho oblíbené místo, jelikož sem jen občas zavítalo pár turistů. Časy se však rychle mění a změna je jednou z mála konstantních jistot života, takže když přijíždíme my, stojí tu několik desítek aut a turisty se to tady jen hemží. Navíc tu pracují těžké stroje, které vytváří obrovskou plochu pro základy hotelu, jenž tu má v budoucnu stát. Jdeme k jezírkům, v nichž se koupe několik lidí, čehož si s radostí taktéž užíváme. Poté už přijíždíme do Hany, která nás vítá ospalým, ale úhledným venkovským dojmem. Je tu většina starých domků, po luxusních sídlech ani památky, tropické stromy se tu střídají s jehličnatými a celé městečko působí dost odlišně od ostatních havajských měst. Nám se tady moc líbí, a tak zde zůstaneme několik dní. Několikrát se koupeme na pláži, která se táhne podél malého přístavu na východním okraji města.

Největší bonbónek nás čeká na severní cestě z Hany směrem na Kahului. Pro toho, kdo má rád jízdu zatáčkami, není nic lepšího než právě tato cesta, která je se svými šesti sty sedmnácti zatáčkami jedna z nejklikatějších na světě. Navíc prochází přes padesát čtyři mostů a můstků, které mají poetická jména podle potoků nebo říček, které křižují. Názvy mostů jsou například Nebeský opar, Květinová modlitba nebo Znovuprobuzení. Voda vytváří na několika místech vodopády, z nichž některé stékají z kopců přímo vedle silnice. Zatáčky jsou tak blízko sebe, že nestíhám přeřadit víc jak na třetí stupeň, přičemž se silnice vine stále po stěnách útesů, nahoru nebo dolů. Místy je silnice tak úzká, že se dvě auta sotva vejdou vedle sebe a někdy se s protijedoucími vozidly míjíme krokem. Po cestě se ale neubráníme několika nádherným scenériím, a tak několikrát zastavíme. Celou cestu z Hany do prvního většího městečka s názvem Paia díky pomalé rychlosti jedeme tři a půl hodiny, přestože cesta měří jen několik desítek kilometrů. Zastavíme se na několik kilometrů dlouhé, jedné z nejhezčích havajských pláží Baldwin Beach. Tady zůstaneme jeden den.

Ukázka z knihy "Aloha Molokai"