Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)Deutsch (DE-CH-AT)Russian (CIS)Español(Spanish Formal International)
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner


La Paz (Bolívie) PDF Tisk Email
Text a foto: Petr Nazarov   
Středa, 09 Květen 2012 15:16

 

Hned po příletu do La Pazu, který se nachází ve výšce 4 000 m nad mořem, cítím příjemný chladivý závan větru a je to pro mě vítaná změna po vražedných teplotách Paraguaye. Letiště se v podstatě nalézá ve městě El Alto, které bylo kdysi jen předměstí La Pazu. Dnes je to jedno z nejrychleji se rozrůstajících měst s téměř milionem obyvatel, položené na náhorní plošině těsně před vysokohorskou roklinou, ve které je situován La Paz. Hned také pociťujeme značný rozdíl v kocentraci kyslíku. Přece jen Asuncion, ze kterého jsme odlétali, se nachází ve výšce jen 55 m nad mořem. Na letišti sídlí několik cestovních agentur a jejich poboček. Nás si vyhlíží chlapík jménem Ulises, majitel jedné z těchto agentur. Později se tento člověk negativně podepíše pod můj pobyt v Bolívii.

La Paz je největší bolivijské město vsunuté do vysokohorské rokliny s minimen zeleně, které se tu nedaří kvůli nedostatku kyslíku. Domy jsou terasovitě rozložené po stěnách kráteru. Za pěkného počasí je odsud vidět nejslavnější bolivijskou horu Illimani, vysokou 6 400 metrů. V La Pazu je téměř nemožné se ztratit, jelikož městem vede jen jeden hlavní tah podél řeky Choqeuyapu a všechny ulice se rozbíhají od řeky vzhůru do stěn kaňonu. Údajně tu existují jen dvě ulice, kde můžete nechat zaparkované auto bez použití ruční brzdy. Můžete tady trávit hodiny procházkami po obrovských tržištích, malebných ulicích, návštěvami muzeí anebo popíjením čajem maté de coca a pozorováním čilého denního ruchu. V La Pazu, tak jako v celé Bolívii, je celkově ještě hodně levno a ubytování včetně stravy je možné pořídit za velice přijatelnou sumu. Zpočátku při procházení strmými uličkami ve městě musím zastavovat už po krátkých úsecích, abych popadl dech a adaptoval se na místní řídký vzduch. To vyvolává soucitné a chápající úsměvné pohledy kolemjdoucích místních lidí.

Jeden den si vyhrazuji na vycházku do Valle de Luna neboli Měsíčního Údolí, což je erodované bludiště plné miniaturních kaňonů i pozoruhodných skalních věžiček. Díky tomu, že se Valle de Luna nachází na spodním konci města, kam teče řeka Choqueyapu, a já jdu pořád z kopce dolů, cesta pěšky mi příjemně utíká. V Měsíčním údolí trávím asi dvě hodiny. Je to velice příjemné místo k odpočinku a ani není přecpané turisty jako jiné lokality. Asi kilometr odtud se nachází údajně nejvýše položená ZOO na světě. Tam se vydávám posléze. Rozprostírá se na rozsáhlém prostoru a je pro mě příjemným překvapením. Pro komplex Parque Mirador Laikakota si vyčleňuji další odpoledne. Je zde úžasná vyhlídka do všech směrů La Pazu sloužící jako zábavní park pro rodiče s dětmi, kteří se zde shromažďují především o víkendu.

Hodně času trávím v Mercadu Lanza, což je obrovský hangár, v němž jsou jedna vedle druhé rozmístněny miniaturní kuchyňky oddělené pouze maličkými zástěnami.  Každý tento mini blok obsluhuje místní kuchař většinou ženského pohlaví. Jeden tento blok má v průměru asi tři na dva metry, v něm je umístněna maličká plotýnka, jeden stůl a lavice uspořádaná do tvaru L maximálně pro čtyři lidi.

V La Pazu si nenechávám ujít finále bolivijského fotbalového poháru a také utkání soutěže Copa Libertadores, kdy do La Pazu zavítal slavný argentinský klub Bocca Juniors. Kvůli řídkému vzduchu přijíždějí týmy do La Pazu s několikadenním předstihem a místní diváci se jim během zápasu náležitě vysmívají s vědomím, že to hostující hráči nezvládnou udýchat. Asi dvacetiletý zaměstnanec hotelu, kde jsem ubytován, zajišťuje koupi vstupenek a jelikož kupuji vstupenku i pro něj, bere mě sebou do kotle fanoušků FC Bolivar. Musím konstatovat, že bolivijští fanoušci jsou mnohem umírněnější než jejich kolegové v Paraguayi nebo Argentině.

Můj hotel se nachází kousek od Mercado de los Brujos, Tržišti čarodějů, kde jsou hojně nabízena kromě různých čajů a bylin i různá sušená či vypreparovaná zvířata jako například lamí mláďata, žáby, pásovci, ještěrky atd. Zajímám se, k čemu všemu toto může posloužit. Odpovědí mi je, že každé zvíře má v bolivijské mytologii specifický význam. Když tady někdo postaví dům, zavěsí do dveří preparát určitého zvířete, aby byl chráněn od všeho zlého atd.

Nemohu také opomenout výlet do městečka Coroico vzdáleného čtyři hodiny jízdy od La Pazu. Ačkoliv je Coroico celkem půvabné městečko ležící ve výšce 1 500 m n. m., podnikám tuto cestu ani ne tak kvůli místu jako spíše kvůli cestě, která tam vede. Jedná se o nejnebezpečnější cestu světa, na níž přišly o život stovky lidí, která jre také proto někdy nazývána „Camino de la Muerte“ neboli „Cesta smrti“. Silnice z La Pazu klesá na osmdesáti kilometrech o 3000 metrů. Tuto úzkou cestu táhnoucí se po obvodu strmých skal vytvořili paraguayští váleční zajatci ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století. V některých místech je extrémně úzká. Pod sebou tak máte stovky metrů hlubokou propast a nehody zde dříve každoročně přesahovaly sto případů za rok. Od roku 2002 je však postavena již silnice nová, mnohem bezpečnější. Pohodlně se na ni již vejdou dvě protijedoucí auta. Cesta smrti už se dnes používá spíše ojediněle.

Ukázka z knihy "Jižní Amerika-z Buenos Aires na Machu Picchu"